Aktuality Fórum Budopedia E-shop FAQ Kontakty
Škola Dokan BSK Členstvo Kurzy & Semináre Iga Ryu Kenpó Karate Karate pre deti Praktická sebaobrana Kobudó Ninjutsu Kyudo
Citáty majstrov:
Dnes je 1-10-2023, meniny má Arnold
pasik
Aktuality
Kurzy a semináre
Vyhľadávanie:
Členská zóna
Video materiály
Anketa
Aká oblasť bojových umení vás zaujíma najviac ?
Sebaobrana
43%
Práca s energiou
22%
Filozofia Budó
17%
Zbrane
11%
Kondícia
5%
podujatia.sk univerzitka.com fightsport.sk http://www.realityak.sk/ http://www.agrifarmi.sk/

Mílí priatelia,

tento článok je prepisom rovnomennej prednášky pána dr. Eduarda Tomáša z roku 1995 - čiže spred dvadsiatich rokov - a nestratila nič na svojej aktuálnosti. Dokonca je možné povedať, že jej aktuálnosť vo svetle udalostí dnešného sveta ešte vzrástla. A preto som si dovolil jej časť prepísať a uverejniť na týchto stránkach. Keďže sa na ňu vzťahujú autorské práva vydavateľstva Avatar, tak verím, že uverejnenie malej časti z celej prednášky bude vyvážené tým, že si tí z vás, ktorých bude zaujímať toto čítanie až do konca, zakúpia jej tlačenú verziu v podobe malej knížky vydanej rovnako vydavateĺstvom Avatar. Ak by ste boli viacerí, ktorí by ste si ju chceli kúpiť, napíšte na robert.mrnak@dokan.sk - a skúsime ju zohnať za ešte lepšiu cenu.

Ak si ju budete chcieť zakúpiť sami, nájdete ju napr. tu:

http://www.eugenika.sk/detail-kniha/124939-stvorme-svet-miru

www.avatar.cz

 

STVOŘME SVĚT MÍRU

Dr. Eduard Tomáš, rok 1995

Lidstvo se řítí kosmickou rychlostí neznámo kam; možná do lepších sfér života, možná do katastrofy. Tu druhou alternativu si do nedávna uvědomoval snad každý člověk na této zeměkouli, tu víc, tu méně jasně, tak, jak se mezinárodní napětí ve světě střídavě vyhrocovalo – pokud měl ovšem o věc zájem a aspoň trochu vyvinutý rozum. Nikdy totiž nebylo nukleární nebezpečí víc patrné než právě donedávna. Proto nebyla nikdy vyvíjena horlivější snaha, aby se katastrofě zabránilo, pokud je čas. Takové úsilí bylo správné a nanejvýš potřebné.

Každá síla, energie, vynaložená v jakémkoli směru či oboru, přináší výsledky jí přímo úměrné.Tento známý fyzikální zákon platí všeobecně. Dalo by se proto předpokládat, že i výsledky několikaletého vystupňovaného úsilí zabránit zbrojení směřujícímu k nukleární válce budou ekvivalentní jak množství účastníků, tak i jimi vynaložené energii. Ale běda! Ve věci připravované atomové katastrofy se svého času zdálo, jako by tento zákon náhle přestal platit.

Snaha odvrátit atomovou smrt, i když se jí mentálně zúčastňovala převážná většina dospělého lidstva, nepřinášela po dlouhou dobu žádné výsledky, které by stály za řeč. Mohli jsme konstatovat jen rozpaky a odhad, způsobené kdoví čí zásluhou. To nebylo sice málo, ale zdaleka nestačilo a ani teď ještě nestačí, neboť hrozba nukleárního nebezpečí trvá a dokonce se ještě tu a tam stupňuje, jak nesmyslné zbrojení vytrvale, nepřetržitě a čím dál rafinovaněji pokračuje. Mů se mu říkat všelijak. Obrana proti útoku nepřítele, příprava k obraně atd. Atd., na názvu nesejde. Faktem je, že smrtonosné zbraně namísto, aby se ničily, se zdokonalují, jejich sklady se uvolnily sotva o pár procent, světové potenciální nebezpečí dosud nezmizelo. Čas je stále ještě hrozivě nabit abavami z event. Příštích světových událostí.

 

Co dělat v této situaci?

 

Mnozí spoléhají na kladný výsledek zdlouhavých, léta se vlekoucích politických porad a jednání, jejichž kladné výsledky se přece jen zvolna ukazují. Věru, že nemálo světových politiků je ochotno učinit všechno, co je v jejich silách, aby se situace zlepšila. Jiní – a i těch je dost – o situaci sice dobře vědí, ale odmítají se problémem zabývat, domnívajíce se, buď, že je všechno již na nejlepší cestě, nebo, že stejně není v jejich silách s tím pohnout. Ať tak či onak, všichni dosud žijeme na dýmající sopce.

Konečně je i několik takových, kteří tam sice také žijí, kteří však z čistě lukrativních důvodů přilévají ještě oleje do ohně a pilně se starají, aby světový zbrojní potenciál vzdor mírovým dohodám ještě i tu a tam vzrůstal. Úměrně s tím ovšem jejich zisky. To jsou žháři z povolání, pijavice lidstva, jimiž sice ostatní právem pohrdají, ale nemají dosud moci se jich zbavit.

Naskýtá se otázka: Je vůbec v lidských silách zabránit tomuto trendu, který, i když je už méně viditelný, než byl ještě do nedávna, stále existuje?

 

Velký mudrc z Tiruvanamalayi, bhagavant šri Ramana Mahariši na podobnou otázku řekl: „Existuje JEDEN, který stvořil svě a dal i život světu a je proto jeho právem i úkolem postarat se o jeho zachování.“ Tato idea je určitě správná, je třeba ji však pochopit v plné šíři a významu. Neboť jinak by se mohlo zdát, že celý problém je na nejlepší cestě, že se vyřeší takříkajíc sám od sebe a že je tedy zbytečné se jím zabývyt. Stačím mu jen přihlížet. Neboť jak môže člověk zasahovat do božích práv a úkolů? A skutečně: mnoha ortodoxně věřícím se od té doby zdá, jako by se nejen nedalo, ale ani nemělo nic dělat, což je opravdu nebezpečný omyl, neboť takto to Mahariši (ktorý nikterak nebyl skalním fatalistou) určitě nemyslel.

Proto, abychom Maharišiho v této otázce aspoň poněkud pochopili a také proto, že se nás jakožto obyvatel této planety věc bezprostředně týká, nebude na škodu, když si uvědomíme, kde nebo co ten JEDEN vlastně je, jehož měl mudrc na mysli. A za druhé, zda a jak dalece je jakýkoli zásah do JEHO úradků vůbec v lidských možnostech. A nakonec můžeme uvažovat i o tom, zda není vlastně naší povinností i přímá účast ja Jeho působení.

 

Jak známo, kažká věc má pět charakteristik: existence, vědomí, blaho, jméno a tvar. To je starobylá stěžejní zásada východních duchovních nauk mnohokrát zdůrazňovaná ve Védách i Upanišadách, po staletí proklamovaná četnými mudrci a duchovědci světa. Prvním třem charakteristikám se říká božské, posledním dvěma lidské. Lidské jsou proto, že jsou to charakteristiky jen dočasné, pomíjející. První tři: Existence, Vědomí a Blaho jsou takové, že je však člověk nemůže pozorovat, i když je může také jistým způsobem poznat, resp. zažít, zahloubá-li se sám do sebe. Jak, o tom si řekneme později.

První tři božské charakteristiky můžeme také pro jednoduchost shrnout ve výraz Univerzální vědomí nebo Čisté vědomé Bytí apod. Název této jednolité univerzální kvality (neboť nemůže být jedno bez druhého) není důležitý. Někde se mu říká Brahma, jinde Království nebeské, Poznání, Vnitřní skutečnost. Mahariši použil označení JEDEN. Důležité však je, že tato Skutečnost je nejen základem všech lidí a vůbec všech živých bytostí této planety. V tomto posledním aspektu, jemuž se také říká Nadjá, tvoří tato skutečnost základ Univerzální Jednotz vśeho živého. Ale Ona je také základem všech věcí, všeho, co existuje, co má tvar a jméno. I tento základ je tedy přirozeně božský. Proto říká Mahariši: „Nedívejte se na věci jako na věci, ale jako na Boha.“

Tento mudrcův pokyn je třeba dobře pochopit, aby mohl být bez výhrady akceptován. Neboť když o něm nebudeme nebudeme mít pochybnosti, i všechny ostatní ideje pochopíme snadno a budeme mít možnost rychlejšího duchovního pokroku. Proto si musíme především uvědomit, že význam tohoto pokynu není nikterak v rozporu s empiricky prokázanými zkušenostmi nukleárního vědce. Již dávno je totiž fyzikům jasné, že tzv. hmota není mrtvou věcí, ale že její struktura je plně dynamická a tedy živá, a to především na úrovni subatomických částí – elektronů, hardonů, nukleonů. I tzv. fyzikální prázdnota je plně živá, ba tvořivá, neboť silové částice mohou z ní spontánně vznikat a opět v prázdnotě mizet bez jakéhokoliv působení vnějších procesů. Jisté je, že vesmír se nachází v nepřetržitém pohybu a aktivně jako smysluplná, nedílná Jednota. Absolutno existuje, ale není osobní, právě tak, jako vesmír existuje, ale není hmotný.

Je nejvýš třeba – a to je velmi důležité pro osud této planety – aby lidská společnost nejen v okruhu nukleárních výzkumů, ale jako celek uznala harmonické souvislosti, ke kterým dnes dospěl jak současný fyzik, tak i pokročilý mystik a jógin. Mezi základními poznatky – fyzikovým vakuem a Prázdnotou východní filozofie není dnes již rozdílů. Obojí je žijící a pulsující v nekonečných rytmech vznikání a zanikání. Když toto pochopíme, musíme uznat, že svět i lidstvo v něm je Jednota. Lidstvo je nedílnou součástí Jednoho, o němž se Mistr zmiňuje. Studium asparšajógy (jógy nad protiklady) by nám potvrdilo, že to současně znamená, že je jím nejen trvale vytvářeno, t.j. představováno, ale i trvale oživováno, což ovšem i nukleární fyzik dávno tuší. Ostatně to byl i poslední objev Einsteina.

Lidstvo samo je výrazem i výtvorem univerzálního života, univerzální Síly i univerzální Inteligence, která, ikdyž je ve skutečnosti bezejmenná, není chaotická, jak i vědec zjišťuje, a to ani ve svém nekonečném celku, ani ve svých konečných součástech, ať menších či větších. Řídí se jediným vlastním zákonem karmy. Tomuto zákonu, který můžeme také nazvat zákon vyrovnání, je podrobeno všechno, co má jméno a tvar. Lidstvo tedy není jen pasivním nástrojem Kosmického vědomí – světové mysli (Stvořitele), ale do jisté míry musí být i aktivním. Vyrovnání negativních i pozitivních myšlenek a činů lidstva, starších i novějších, ani jejich náprava nemůže se dít bez něho!

Říkám do jisté míry, protože člověk nemůže všechno. Není všemocný. Tak joko mu byl dán např. Jen jistý počet smyslů, a to jen velmi omezených, resp. dosud jen málo vyvinutých, stejně tak mu byla svěřena jen velmi omezená část univerzálního rozumu a jen velmi nepatrná část univerzální světové inteligence. Teologicky řečeno: „Není Bohem, i když je z Boha.“ Nikdy však nebyla člověku odepřena či uzavřena možnost účasti na božských faktorech, resp. silách, tzn. možnost vstoupit s nimi do intimnějšího kontaktu, jestliže splnil jisté podmínky. Takové případy nejsou v historii dosud příliš časté. Jisté však je, že existovali už odpradávna a stále existují. Takto totiž povstávali a povstávají mezi lidmi duchovní Mistři a osvícení Mudrci, umělečtí, techničtí a jiní géniové, geniální reformátoři atd. Tito lidé vědomě vešli a vcházejí i nyní tu a tam do bližšího kontaktu s Pravdou, ať v Ni věří nebo ne a ať ji nazývají jakkoli, a jsou při tom odměňováni její Milostí podle směru, hloubky a rozsahu jejich duchovní touhy, resp. duchovního prohloubení.

Onen Jediný, jenž vytváří vše a v němž se právě géniové uvědomují, je však nejen pramenem života, moudrosti a inteligence, ale též univerzálním pramenem života, moudrosti a inteligence, ale též univerzálním pramenem Míru a Dobra. A můžeme hned dodat: protože stvořil a tvoří vše sám ze sebe, ne s použitím čehokoliv druhého, není a nemůže být nikde na světě absolutního zla, naopak vše je jedině Mír, Dobro, Láska a Krásno. Že se to tak vždy a všude nejeví, je jiná otázka. V žádném případě však není absolutního zla. Je jen Pravda, Láska a Dobro – tu víc, tu méně patrné. A právě z této skutečnosti lze odvodit další závaźné důsledky.

Už jsme si řekli, že slovo Pravda je jen jiný název pre nepojmenovatelné univerzální Jáství, resp. Bytí. Kdyby se alespoň malé části lidstva, jen několika jeho význačným jedincům podařilo alespoň občas vejít do kontaktu se svým absolutním Jástvím a vynést odtud dobro a mír na povrch světa, mohl by být problém válek řešen daleko snadněji a především by to byla velíká vnitŕní pomoc pro ty, kdo nezištně na věci míru pracují. Člověk by poznal, aniž by byl o tom výslovně poučován, že mezi ním a kterýmkoli jiným členem lidské společnosti panuje v podstatě Jednota, že jeho absolutní Já a absolutní Jáství kteréhokoliv druhu jedince jsou z tohoto hlediska jedno a totéž, že není mezi nimi v podstatě rozdílu a že základem obou, právě tak jako všeho, je jedině univerzální Láska, Mír a Klid. Takový člověk by nejen nechtěl, ale ani nemohl válčit s nikým na světě. Rozšířením takových jedinců by byl problém válek patrně vyřešen navždy.

Můžeme se ptát: „Jsou i dnes takoví lidé?“ Odpověď zní: „Jsou.“ Ale je jich dosud mizivě málo, sotvaže stačí ovlivnit odklad událostí. Je třeba spolupráce s nimi, je třeba rozmnožit jejich řady.

Jinak extraverze a s ní spojený materializmus a egoizmus ve světě nepovolí a jejich následky budou vzrůstat jako houby po dešti na nejrůznějších místech světa, nebo se přelévat jako kalná voda z místa na místo. Ale jak to provést? Představme si moře, které se na svém povrchu bouří a vlní, ale v jeho hloubce je klid. Taková je příroda, takové je ve skutečnosti lidstvo a jeho Prazáklad. V hlubinách lidských duší je už teď absolutní klid a mír, jen na povrchu je neklid, strach a někdy i chaos. Vyneseme-li klid a mír z hlubin na povrch, zapůsobí jako olej, vylitý na vlnící se može. K tomuto utišení dokonce občas už nyní dochází, projevuje se v lidech jako vnitřní mír, začívaný zdánlivě bez příčiny, působící někdy i jako láska, a to nejen na toho, kdo mír právě zachytil, ale do celého jeho okolí. Je jako lampa, rozsvícená náhle v temnotách. Nastane světlo, které svítí nejen nám a pro nás, ale pro všechny, kdo mají možnost je s vámi sdílet. I sobci, i lidé vyloženě egoističtí a dokonce i ti, kdo dnes ještě přejí válce nebo ji připravují, zachytí něco z dobra a světla světlonošů a na okamžik začnou uvažovat jinak. Samovolně, bez přemlouvání a bez přinucení. Ať chtějí či nechtějí, začnou náhle myslet altruisticky. Jsou to spontánní úvahy v dimenzích všeobecného dobra, ne v mezích a představách jejich dosavadního, běžného, úzce omezeného „dobra“ osobního.

Tento moment je nesmírně důležitý. Neboť právě on je příčinou hlubokých mentálních změn v člověku. Změn, které časem mohou mít dalekosáhlé, ba světové následky. Stávají se, pravda, jen na okamžik, ale tento okamžik se může a bude nesčíslněkrát opakovat. To záleží na nás. Dostane-li se totiž kterýkoli člověk do skutečného kontaktu se svou vlastní Podstatou, dostal se do kontaktu i s Podstatou všech ostatních lidí na světě a tato skutečnost už sama o sobě vyvolává na okamžik ve všech lidech mentální změnu. Slabý, ale někdy i silnější, ale vždy k l a d n ý mentální záchvěv. Jsou to neviditelné vlny míru, působící nejen v něm, ale všude na zeměkouli, a to ať tomu ten člověk výslovně chce, či ne. Jako jakékoli jiné vlny, postupují i tyto v kruhu a přímočaře (vzpomeňme např. Na sametovou revoluci z listopadu 1989).

Tyto impulsy, možná že jste je už tisíckrát zachytili – působí a budou vždy působit univerzálně, neboť jejich Zdroj je univerzální. Jsou a vždy budou úměrné hloubce, síle a intenzitě duchovního ponoření či introspekce. Kde v člověku se nachází přijímací či vysílací aparát těchto vln? Budeme-li pozorně sledovat, zjistíme, že k nám přicházejí skrze duchovní srdce. Duchovním srdcem je myšlen neviditelný bod, menší než špendlíková špička, umístěný na pravé straně srdce fyzického, a to v místě, na které mimoděk ukážeme, když říkáme „já“.

Proč mezinárodní politické smlouvy a pakty, i když mají také svůj význam, nemají tyto účinky? Protože jsou vytvářeny ze zevní úrovně, ne z vnitřní. Jsou vytvořeny z úrovní lidských myslí, jak ani jinak není možno, tu kladných, tu méně kladných, to není rozhodující, ale jen z povrchu myslí, nikdy né z úrovně univerzálního Ducha, který je skryt hluboko za myšlenkami v Pravdě a Vnitřní skutečnosti. Účinnost a Síla Vnitřní skutečnosti je nesčíslněkrát větší a vyšší než jakákoliv zevní sdělení či dohody a pů sobí skutečně, nikdy ne fiktivně či formálně. Působí také – jak jsme už řekli – vždy jen kladně, nikdy ne záporně jako některá zevní usnesení. O smlouvách a dohodách, které jedna ze stran, či dokonce obě nebo i více zůčastněných nemyslely doopravdy nebo jsou ochotny je kdykoli svévolně změnit, zrušit, či odvolat, jak se jim to právě hodí, vůbec nemluvím. Ty nemají ani cenu papíru, na kterém jsou napsány. Bohužel v historii lidstva jich není málo a právě v tomto století jejich počet rapidně stoupl.

A tak čověk, který je schopen a ochoten kdykoliv vstoupit do pů sobení vnitřního, neosobního klidu a Dobra, aby je vynesl na povrch své duše pro blaho lidí je tvůrcem míru a pokoje na zemi. V Indii mu říkají džívanmukta, zaživa osvícený, osvobozený, Vědoucí. Jeho životním cílem je univerzální mír. Ti, kteří se o stejný cíl alespoň usilovně snaží, i když dosud nemají s ním stejné výsledky, nazývají se jeho čély, žáky, pomocníky. Ať se s ním osobně znají, či nikoliv. Kdyby existoval jen jediný džívanmukta v každém zemědíle a jen několik horlivých, dobrých pomocníků v každé zemi, přestaly by pravděpodobně jakékoliv války úplně a trvalý mír a pokoj by byl navždy zaručen. Takový by byl konečný výsledek, zevní výsledek duchovní činnosti džívanmuktů. Vnitřní výsledky jejich dosažení a působení jsou jakýmkoli lidským způsobem neměřitelné. Bohužel, džívanmuktů je dnes ve světě málo.

prepísal a zverejnil:

Ing. Róbert Mrňák

 

nacitavam
zavrieť